Lukáš Prokop


Jsem v PNP krátce, a tak jsem si prohlédl jenom nepatrné množství fondů. Ve všech, i když jsem zvyklý spíš číst, jsem nakonec sklouzl k fotografiím. Mezi těmi, které jsem viděl, na mě největší dojem udělal konvolut fotografií Blíže neurčené besedy s neznámými lidmi z fondu Jarmily Glazarové. Vlastně ani ne všechny, ale čtyři pět fotografií z tohoto oddílu. Na jedné spisovatelka sedí za jídelním stolem, kde je, jak se říká „zatvářněno“ obličeji, jaké už dnes nejsou k vidění. Sedí navíc stranou, skoro pod pověšenými kabáty. Ta fotografie působí dojmem, že se nepovedla, že je na ní Glazarová zachycena náhodou. V popředí je totiž dominantní kuchařka s mísou polévky. Působivost, vlastně malý příběh, vzniká kombinací několika skutečností. Tím, že Glazarová není v centru, jakoby jí objektiv dával svobodu a volnost, nedoléhá na ni svazující pozornost. A tak, kdyby chtěla, mohla by se kdykoli od stolu nenápadně „vypařit“. Dojem je posílený skutečností, že je v lehkém předklonu, opírá se o lokty, zřejmě vstává, zdá se, že by klidně od talířů mohla vyskočit a přes hlavy ostatních jedlíků zmizet mimo záběr. Takovému rozuzlení by nasvědčovala i druhá skutečnost, a to kompozice. Spisovatelka někomu naslouchá, ale ještě je, jak řečeno, trochu „zašitá“. Zdá se spokojená: jakoby jen tak si sedět mezi povídajícími a stolujícími lidmi bylo to nejlepší, co se dá zrovna podniknout. Z toho všeho mi vychází pocit velké lehkosti a snadnosti, který člověku dává provádění obyčejných věcí. Ostatní fotografie jsou podobného ražení, a to i v dalších fondech. Například několik snímků Josefa Svatopluka Machara na návštěvě v Olomouci z fondu Jaromíra Johna.

Lukáš Prokop je literární teoretik a historik. V PNP působí jako kurátor Oddělení Literárního archivu.