Miloš Sládek


Několikrát jsem měl možnost projít sbírky Literárního archivu fond od fondu a vlastně kartón od kartónu, například když jsme dohledávali archiválie nezbytně vyžadující restaurátorský zásah. Nikdy nezapomenu na večerní atmosféru depozitářů v zámcích ve Starých Hradech a v Duchcově. Snad bych na tomto místě měl zmínit jednu vzácnou památku pocházející z fondu Čeňka Zíbrta, později zrestaurovanou díky přispění ředitele muzea v Unhošti Mariana Kruckého, tzv. délku Kristovu. Je to vlastně složený úzký pruh papíru o celkové délce více než tří metrů s magickými obrazci a texty, který měl svého nositele v 18. století ochránit před náhlou smrtí. Připomenout při téhle příležitosti chci i některé rukopisy Alexandra Sticha. Když za oknem duchcovského depozitáře zapadalo slunce nad Krušnými horami, které miloval, prochodil a projezdil na kole i na lyžích, měla četba jeho rukopisů o českém literárním baroku úplně jiný rozměr, než kdybych je pročítal v klidu pražské pracovny. Jako kdyby stál vedle mne nebo ještě – deset let po smrti – dopisoval poslední řádky.

Ale v téhle chvíli chci připomenout jiný rukopis, práci teologa Františka Němce z roku 1945 nazvanou Tematický a stylový rozbor Nitschovy Berly královské, jehož fotokopie je uložena v písemné pozůstalosti Josefa Vašici. Rozsáhlá, nepublikovaná studie o jedné z barokních postil ve mně vyvolávala už při první četbě nadšení, ale také pochyby o metodě, kterou autor při rozboru kázání ze začátku 18. století zvolil. Němec vycházel z předpokladu, že tematika barokních duchovních promluv je úzce propojena s tématy uvedenými v dobově nejrozšířenějším katechizmu jezuity Petra Kanisia. Po čtvrtstoletí od první četby Němcova rukopisu jsem se pokusil rozčlenit nedělní pobělohorskou homiletiku podle poněkud jiného principu, vycházel jsem nikoliv z témat uvedených v dobových katechismech, ale z textů nedělních evangelijních čtení. Přes nesouhlas s Němcovou metodou jsem připomínkami jeho studie a odkazy na ni chtěl splatit alespoň malý dluh tomuto zapomenutému badateli. V obecné rovině bych na tomto místě chtěl připomenout všechny, kteří kvůli změně politických poměrů nebo vzhledem k náhlé smrti nemohli svou práci odpublikovat nebo ji ani nestihli dokončit. Domnívám se, že smyslem existence Literárního archivu není jen uchovávat a badatelsky zpřístupňovat písemné pozůstalosti, ale také připomínat zapomenutá zákoutí výzkumu české literatury, českého jazyka (a mnohých dalších příbuzných vědních disciplín), pomáhat nevydané studie začlenit do dějin výzkumu, tedy na místo, kam by za jiných podmínek nebo okolností po právu patřily. Rukopis Františka Němce není zdaleka ojedinělým případem, podobně můžeme zmínit některé další rukopisy, v případě barokní literatury například pozoruhodné studie kněze Josefa Resla uložené v osobním fondu Václava Viléma Kremera.

Mou práci vydal v letošním roce Památník národního písemnictví pod názvem Slovo ze srdce jejich aneb Nedělní kázání v pobělohorských bohemikálních postilách a tradiční perikopní systém. Kniha nechce být jen studií o nedělních postilách 17. a 18. století, zároveň se snaží formou katalogu představit tematické bohatství, které barokní nedělní postily skrývají. Zdaleka v nich nejde jen o vztah člověka k Bohu, o otázky víry a Božího milosrdenství, případně o čtyři poslední věci člověka (smrt, soud, nebe, peklo). Nalezneme tu totiž i dobové výklady takových nadčasových problémů, jako je výchova dětí, partnerské vztahy, vztah nadřízených a podřízených, úvahy o pýše, lakomství, chlípnosti, závisti, obžerství či lenosti, výjimečně i poznámky o módních výstřelcích a lidské změkčilosti, o času a jeho pomíjivosti, o potřebě pokoje a míru, o práci a jejím významu i o úskalích lidské fantazie. Zmíněný katalog chce být mimo jiné pomůckou pro historiky, etnografy, teology a badatele dalších humanitních oborů, kteří v kazatelských textech občas hledají ohlasy některých dobově významných kulturních kategorií.

 

PhDr. Miloš Sládek je literární historik, archivář a editor. Působí v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.