Zdeněk Freisleben


Specifikovat osobní výběr ze sbírky Památníku národního písemnictví je docela složitá záležitost. Kdyby bylo na mě, vybral bych si desítky osobností a výtvarných děl, ale protože se chce patrně jedno či dvě jména, omezím se tedy na ně. Předesílám, že literaturu a knihy mám neodmyslitelně provázané i s výtvarným uměním. V tomto smyslu jsou „moji“ autoři jako například Karel Teige, a to z důvodu, že mě provází již delší dobu, ať už to byly jeho teoretické nebo typografické práce a pochopitelně i ty výtvarné. Navíc jsem měl možnost realizovat jako kurátor jeho výstavu „Karel Teige: Plochy snů“ (2014). Právě práce s touto sbírkou mi přinesla poznání dalších souvislostí a přesahů teoretického a výtvarného díla tohoto autora.
Kdybych si měl vybrat ze sbírky další jméno, byl by to zcela jistě Vladimír Holan, který je dalším „mým“ dlouhodobě oblíbeným autorem. V naší sbírce se nacházejí jak jeho rukopisy, tak i velmi zajímavá korespondence s řadou významných osobností, jako byli J. Seifert, A. M. Ripellino, J. Chalupecký, V. Černý, J. Deml, Z. Hejda a řada dalších. Ostatně i v tomto případě jsem se částečně podílel na výstavě v letohrádku Hvězda „Noční hlídka“ (2005) věnované 100. výročí narození básníka, ve které má kolegyně představila Holanovy práce a faktografické dokumenty ve velkém a do té doby nevystaveném rozsahu.
A pokud bych měl další možnost, vybral bych zcela jistě Vladimíra Boudníka, který má v naší sbírce své rukopisy, deníky, básně a manifesty, a k této trojici bych ještě určitě přiřadil Josefa Váchala, jehož grafiky a knihy mám rád i pro jeho okouzlení Šumavou.

Zdeněk Freisleben působí v PNP od roku 1996, ředitelem instituce je od roku 2008.