2016

Modernismus – Machar – Masaryk: myšlení, tvorba a jednání

Projekt GA ČR , reg. č.: 14-29050S
Nositel grantu: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i.
Spolunositel: Památník národního písemnictví
Řešitel: P. Kotyk
Doba trvání projektu: od 2014 do 2016

Projekt má přispět k postižení stěžejní etapy utváření rané české moderny, během níž byly v polemických střetech formulovány hlavní zásady a v jejímž závěru došlo k názorové diferenciaci uvnitř mladé generace. Ústředním tématem výzkumu je oboustranně inspirující vztah mezi T. G. Masarykem a J. S. Macharem, a to v dobových intelektuálních, kulturních, literárních a politických souvislostech. Zaměřuje se na pojetí modernismu obou sledovaných osobností jako vůdčích představitelů literární, kulturní, vědecké, sociální aj. kritiky a na proměnlivý vztah mezi jejich myšlením, tvorbou a jednáním. Na přelomu 19. a 20. století procházela česká společnost významným přerodem, kdy docházelo k osamostatňování a profesionalizaci polí politiky, vědy i umění. V politice se dotvářela struktura politických stran a vytvářelo se schéma politického vzestupu, které často vedlo přes žurnalistické a též nově se ustalující politické struktury. S prosazujícím se masovým charakterem politiky se dařilo propojit organizační stranickou strukturu s nově vytvářenou členskou základnou. Zároveň probíhal proces restrukturalizace stranického spektra, v němž se nově uplatňovaly jak vznikající zájmové strany, tak dosud mimo parlament stojící sociální demokracie. V tomto přerodu měl zásadní význam postoj mladých spisovatelů, básníků a uměleckých kritiků, kteří vedli od osmdesátých let 19. století spor s národními ideály, přehodnocovali poměr mezi uměním a společností, prosazovali nezávislost umění na vnějších požadavcích, zejména národně vzdělávacích. Přestože se umělecká moderna ke stranické politice stavěla kriticky a odmítala ideologickou manipulaci obou liberálních stran, hledala řada jejích představitelů způsoby veřejného působení při zachování zásadních požadavků kriticismu a individualismu vytknutými již T. G. Masarykem. Markantním příkladem pokusu o spolupráci politiků a umělců je manifest Česká moderna z podzimu 1895 nebo aktivity J. S. Machara, Viktora Dyka, S. K. Neumanna a dalších. Vliv těchto osobností stoupal úměrně s šířící se skepsí z dobového politického modelu a z uvolňování rakouské identity (nejen) v české společnosti. Prosazování se nepolitické politiky také souviselo s diskreditací rakouské a za doby monarchie se etablující politiky v době gradujícího nacionálního programu za světové války. Srovnatelné pohyby přitom můžeme sledovat v českých, polských, maďarských a s jistým předstihem též v německých zemích.