Reiner Stach v Muzeu literatury

V Muzeu literatury natáčela Česká televize studio Brno dokument za účasti slavného znalce Franze Kafky Reinera Stacha. Tento německý literární historik je autorem trojdílného životopisu Kafka: Rané roky, Roky rozhodování a Roky poznání. Nedávno vyšel česky také dodatek To že je Kafka?, kniha sebraných střípků a zajímavostí.

Využili jsme příležitosti a položili panu Stachovi tři otázky.

Váš trojdílný životopis Franze Kafky je monumentální dílo. Zažil jste okamžik, kdy jste myslel, že ho nikdy nedokončíte? Jak jste jej překonal?

V průběhu 18 let, kdy jsem na díle pracoval, jsem si prošel jen jednou krizí: když jsem si uvědomil, že se nestihnu dostat k pozůstalosti Maxe Broda včas. Zvažoval jsem, jestli s posledním dílem životopisu nazvaným Rané roky nemám ještě pár let počkat, ale to by bylo špatné rozhodnutí, protože proces kolem Brodova majetku nakonec trval téměř deset let. Musel jsem si vystačit s dobovým tiskem, abych informace o Kafkových raných zkušenostech sesbíral. Bylo to docela zdlouhavé, ale nakonec to vedlo k cíli.

Franz Kafka v průběhu 20. století prodělal proměnu z živého člověka v bytost téměř mytickou. Jaký je podle vás nejběžnější předsudek týkající se Kafky?

Je zřejmé, že Kafka byl velmi introvertní osobou. Ale lidé z toho vyvodili zcela mylný závěr, že události vnějšího světa ho zajímaly nebo ovlivňovaly jen minimálně. To je přímo absurdní. Protože za prvé, empatie k druhým lidem, i ke zcela podivným osudům, patřila k jeho velkým talentům. A za druhé, Kafka byl úředníkem v moderní pojišťovně, která řešila úrazy v průmyslu. Myslím, že v té době neexistoval žádný jiný evropský autor, který by věděl tolik o následcích války a o moderních technologiích. Kafka hluboce chápal termín „modernost“ a toto pochopení nepocházelo pouze z jeho intuice, ale také z jeho vlastní zkušenosti a pozorování.

V Literárním archivu máme uložený Kafkův poslední dopis. Štáb brněnské televize vás s ním natáčel. Jaký má tento dopis význam pro badatele o Kafkově životě?

Kafkův poslední dopis je úžasný dokument. Dokazuje, že i pouhých několik hodin před smrtí zůstaly všechny jeho psychické schopnosti nedotčeny. Dopis je jazykově i stylisticky na stejné úrovni jako všechny jeho ostatní dopisy. K rodičům promlouvá diplomaticky, snaží se řešit jejich obavy, aniž by je znovu znepokojoval, dokonce otci připomíná jejich dřívější společné zážitky, čímž zdůrazňuje jejich rodinné pouto. Zároveň však svou milenku Doru chrání před konfrontací s rodiči a chrání si vlastní sebevědomí tím, že brání rodičům, aby ho viděli v tak zuboženém stavu.

Věřím, že neexistuje žádný jiný Kafkův dopis, který by odhaloval všechny jeho lidské přednosti, jako tento. Znáte-li pouze Kafkovy dopisy Felici Bauerové, získáte z nich obrázek choulostivého, hluboce neurotického člověka a nebudete chápat, proč v ostatních vzbuzoval tolik sympatií. Tento poslední dopis rozhodně takto jednostranný obrázek opravuje.