Rozsáhlý stavební celek byl založen na podnět olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka knížetem Vladislavem v roce 1143. Patří k nejvýznamnějším architektonickým památkám na území České republiky (národní kulturní památka). Zahrnuje baziliku Nanebevzetí Panny Marie, klášter s provizoriátem, budovu opatství, knihovnu, kostel sv. Rocha a hospodářské budovy s pozemky.

V roce 1950 byl objekt kláštera zabrán státem. Dne 21. září 1951 byla historická Strahovská knihovna opět otevřena pro veřejnost, byla vybudována studovna a depozitáře. Do knihovny byly postupně umísťovány svozy klášterních knihoven ze zrušených klášterů. Knihovna se stala součástí Památníku národního písemnictví (PNP), který zde sídlí od roku 1952 a v letech 1952–1990 měl právo hospodaření k objektu. Sídlil zde také Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV (do roku 1991). V roce 1990 byl klášter vrácen řádu premonstrátů (Královská kanonie premonstrátů na Strahově), PNP je nájemcem části prostor.