Nová díla v expozicích Jiní a Hudba pramenů

V expozičních místnostech Jiní a Hudba pramenů došlo k výměně exponátů. Přijďte si je prohlédnout!

Nová fáze místnosti věnované modernímu umělci a jeho stylizacím Jiní se soustředí na umělcovo čtenářství. Všímá si napětí mezi četbou, která od světa izoluje, a tou, která do něj naopak uvádí, případně jak se čtené prolíná s prožívaným. Návštěvník se tentokrát může seznámit s kresbami Jana Preislera, Viktora Barvitia či Františka Ženíška, se sochou Karly Vobišové-Žákové, která je zřejmě autoportrétem sochařky skloněné nad knihou, nebo se zápisníky Miloše Martena.

Poslední sadě exponátů v místnosti Hudba pramenů věnované Otokaru Březinovi dominují umělecké interpretace malíře a grafika Františka Koblihy (1877–1962). Technikou měkkého krytu vyzdobil pro nakladatele Jana Pohořelého bibliofilské vydání Březinovy třetí sbírky Větry od pólů (1946). Nálada a motivika básní ho inspirovaly také k litografiím cyklu Kosmické vize (1945, 1948). Ornamentalismus, monumentalita, simulace světelných vírů a gejzírů, stafáž lidských zástupů, práce s prostory kosmu charakterizují tuto Koblihovu výtvarnou řeč. Jan Zrzavý, jak ukazuje dopis Březinovi (1928), toužil ilustrovat soubor Hudba pramenů; pro Portmanovo bibliofilské vydání figurálně, s kouzelnou snovostí –  technikou heliogravury doprovodil eseje Tajemné v umění; Nebezpečí sklizně (1934). Z hojné březinovské korespondence tentokrát uvádíme ukázky jeho přátelských kontaktů s křesťansky orientovanými autory: staroříšským vydavatelem Josefem Florianem, básníky a prozaiky Jakubem Demlem a Jaroslavem Durychem. Nevyslyšenou prosbu Karla Čapka, aby Březina přispíval do Národních listů a pozdvihl tím ducha národa, doprovází Čapkův portrét básníka (úvodní obrázek).