Připravujeme: Nové publikace PNP

V připravované edici Depozitář (řada Dokumenty) vyjde do konce roku první díl pamětí Karla Horkého (1879–1965). Edičním aparátem opatřila Hana Vaníčková. 

Karel Horký: Zápisky věčného žáka I
Dýmka míru

Karel Horký (1879–1965) je znám především jako novinář a fejetonista, byl rovněž autorem několika dramat a vydal čtyři knihy básní. Jeho dvojdílné paměti, na nichž pracoval od poloviny 40. do poloviny 50. let, končí rokem 1921, kdy se vrátil s rodinou do Československa. Od roku 1912 žil v zahraničí, nejprve v Paříži, po vypuknutí 1. světové války ve Španělsku, Portugalsku a v USA. První díl začíná líčením dětství prožitého ve východočeském Ronově nad Doubravou. Pokračuje nedokončenými studii na klasickém gymnáziu v Hradci Králové, literárními a novinářskými začátky, obdobím, kdy se stal redaktorem regionálního týdeníku Žďár v Rokycanech (1901–1903) a poté týdeníku Národní obzor v Praze (1907–1909) a kdy vydával svůj první vlastní časopis nazvaný Kramerius (1903–1906). 

Po 2. světové válce uvažoval o odchodu do exilu, jeho vztah k režimu, který se v ČSR etabloval po únoru 1948, byl velmi kritický. Nepatřil k autorům, jimž bylo znemožněno zcela publikovat, jeho paměti však vyjít nesměly. První díl připravilo v roce 1948 pod názvem Dýmka míru k vydání nakladatelství Kvasnička a Hampl, kniha už ale nemohla být dána do distribuce a nyní vychází vůbec poprvé.

Jakub Hauser: Sans retour. Výtvarníci ruské emigrace v meziválečné Praze

Praha se v meziválečném období stala jedním z předních center emigrace z bývalého ruského impéria, a to i díky vstřícnému postoji mladé republiky a její politické reprezentace. Publikace, věnovaná výtvarné scéně „ruské Prahy“, se neomezuje na autorky a autory, kteří se octli v emigraci v Československu, ale sleduje naopak místo Prahy v síti kontaktů ruské emigrace jako takové. Zároveň mapuje vztahy místní exilové komunity s dalšími středisky emigrace, především Paříží. Perspektiva institucionálních rámců, akvizičních praxí a strategií a jejich politických motivací umožňuje zabývat se ruskou sbírkou Karáskovy galerie, státními nákupy ruského umění, Archivem a galerií slovanského umění Slovanského ústavu, skupinou Skytové a výtvarnou expozicí Ruského kulturně-historického muzea jako symptomatickými příklady, na kterých lze ukázat proměňující se hranice pojmu ruského umění mimo Rusko a vztah výtvarné produkce k uměleckým tradicím předrevolučního Ruska. Pro popisované výstavy a umělecké sbírky jsou charakteristické bohaté mezinárodní kontakty a překračování hranic místních kontextů. Kniha proto klade důraz zejména na popis kulturních transferů a tím se snaží postihnout dynamiku vztahů s mezinárodní ruskou komunitou i místním kulturním děním.

Publikace budou brzy dostupné na e-shopu PNP.