Z rodinného alba. Příběhy česko-slovenského kulturního sbližování
Česko-slovenský výstavní projekt

Výstava Z rodinného alba. Příběhy česko-slovenského kulturního sbližování postupně představuje, jakými způsoby se Češi a Slováci zhruba v období 1800–1939 stýkali a poznávali a jaké kulturní výsledky z jejich zájmu vzešly. Seznamuje například s cestami Čechů na Slovensko a Slováků do Čech, s tím, jak návštěvy Slovenska české umělce inspirovaly v jejich tvorbě a jak čeští vědci přispívali k vědeckému poznání nejrozmanitějších oblastí slovenské kultury, historie a přírody, co přinášely české pobyty Slovákům, především slovenským studentům. Podrobněji se rovněž zaměřuje na to, jak čeští čtenáři objevovali slovenské písemnictví: vedle toho, že monograficky představuje nakladatelské i jiné „slovenské“ aktivity Leopolda Mazáče, uvádí i předcházející ediční projekty a mapuje následný rozvoj zájmu o moderní slovenskou literaturu. V neposlední řadě se snaží ukázat, jak oba národy hledaly „společnou řeč“, jak si rozuměly i nerozuměly: uvádí do dobové knižní produkce, která měla přispět k lepšímu porozumění slovenštině, odhaluje významné projevy slovakofilie před rokem 1918 a rozeznívá diskuse o povaze slovenštiny po vzniku Československa (a schválení jazykového zákona). Výstavu uzavírá pasáž dokládající projevy česko-slovenské vzájemnosti i po vzniku Slovenského štátu. Výstava zhodnocuje česko-slovenskou zkušenost jako vzorový příklad vzájemného poznávání a řadou originálních uměleckých intervencí poukazuje na nezastupitelnost dialogu pro zdárné soužití. Přispívá k tomu například dominantní architektonický objekt Zbyňka Baladrána, grafičky Marcely Vorlíčkové a indoevropeisty Jana Bičovského, poukazující na příbuznost češtiny a slovenštiny s dalšími jazyky v rámci indoevropské jazykové rodiny, zvukové intervence Miloše Vojtěchovského (v prostoru výstavy i v oboře Hvězda) nebo umělecké video slovenské výtvarnice Lucie Papčové.