Ve světle Velikonoc odešla z tohoto světa paní Dana Němcová

Tolik by se o jejím životě mělo napsat, tolik znamenal pro naše dějiny před rokem 1989 i po něm, v tolika lidech a jejich osudových příbězích zanechala nesmazatelnou stopu svým aktivním, odvážným a také za všech okolností osobitým přístupem.

Jako první mne napadá vzpomínka, která se mi s paní Danou (14. ledna 1934-11. dubna 2023) váže k Petrkovu. K jejím rozvážným slovům a mlčení, než zcela přesně formulovala svoje dojmy z návštěvy u pana Reynka a jeho francouzské manželky Suzanne na počátku šedesátých let. Popisovala mi její krásu i křehkost na sklonku života, fialovou stužku ve stříbřitých vlasech, omamný dech barvínků ze zahrady i zvláštní vůni vlněného rouna, které se tehdy sušilo v Modrém pokoji… V jejích slovech bylo pochopení, snaha porozumět a za všech okolností dovednost uvidět v lidech i jejich domově krásu a noblesu. Ještě o mnoho let později se dále přátelsky setkávala s jejich syny Danielem a Jiřím – a spolu s básníkem Zbyňkem Hejdou byla tím, kdo byl u mého seznámení s nimi. I tehdy vycítila možnost někomu nezištně pomoci, nasměřovat lidský osud tam, kam podle ní mohl patřit. Její schopnost empatie, rozhodnost, ale také lehkost a smysl pro humor doprovázely i některé těžké okamžiky, které jsme nejen v Petrkově zažívali, paní Dana byla vždy a pro všechny s otevřeným srdcem na dlani, jako by nesla pochodeň a nezhasitelnou naději.

Lucie Tučková